Je postupná degenerace sítnice oka buď jako následek jiných nemocí (infekčních, cukrovky, otrav atp.) nebo s dědičným založením. Rozlišujeme ji na centrální PRA, která se vyskytuje méně často, plemenné dispozice k ní mají kolie, retrívři a briardi, při vyšetření oka lze zjistit hnědé skvrny na sítnici, které se nevyskytují při periferní PRA.
Periferní PRA jsou nejčastěji postiženi pudli, kokršpanělé a jezevčíci, rozšiřuje se však i do jiných plemen, např. ve Skandinávských zemích se objevila u papillonů. Majitel postiženého zvířete přichází zpravidla k vyšetření již s rozvinutým onemocněním, kdy se objevují zrakové poruchy. Nejprve pes zhoršeně vidí v noci a ve tmě, což málokterý majitel postřehne. Posléze se přidává šeroslepost, zřítelnice (panenka) je rozšířená a pomaleji reaguje na osvit. Choroba je majitelem zaznamenána obvykle až ve fázi, kdy zvíře zhoršeně vidí ve dne, má nejistou chůzi, naráží na překážky a je lekavé. Po této fázi již následuje úplná slepota. V časných stádiích lze někdy průběh zpomalit aplikací vitaminu A a B, nemoc však nelze vyléčit a končí vždy slepotou. Vývoj nemoci je pozvolný, často se vyvíjí 12 a více měsíců. Včasné odhalení je problematické, protože v počátečních stádiích není pozitivní ani oftalmologické vyšetření. V současné době již jsou vyvinuty přístroje na detekci raných fází vývoje nemoci, jsou velmi nákladné. Pouze na specializovaném pracovišti lze počátek choroby zjistit podle ERG (elektroretinogramu), který nám může toto onemocnění diagnostikovat již v 6.- 10. týdnu věku štěněte. Genetický přenos není ještě zcela objasněn, patrně je způsoben dvěma recesivními alelami, které při spojení dají v tomto směru defektního jedince. Chovatelská opatření jsou problematická, záleží na etice chovatelů, aby nevyužívali postižená zvířata v chovu, protože na rozdíl od jiných dědičných onemocnění nelze v tomto případě stanovit preventivní opatření. PRA se naplno projeví u zvířete často mezi 3. a 6. rokem života, kdy je na prevenci pozdě, bylo-li zvíře již používáno v chovu. Musíme si uvědomit, že takto postižená zvířata končí většinou utracením a jejich osudy nejsou nejlepší. Proto je nezbytné apelovat na majitele i chovatele postižených jedinců, aby tuto skutečnost oznámili poradci chovu a mohla se provést alespoň dodatečná selekce. Pokud si chorobu v chovu rozšíříme, při chovatelské základně a příbuzenské provázanosti ji budeme velice těžko odstraňovat. V zahraničí je vyšetření na PRA podmínkou zařazení do chovu. Postižení jedinci jsou okamžitě, třeba i dodatečně vyřazeni.
Pozn. red.: Ve většině zemí se provádí vyšetření na PRA 3x za život psa. Pozitivní zvířata, t.j. nositelé choroby, jsou okamžitě vyloučena z chovu a ostatní chovatelé jsou o výskytu onemocnění u příslušného jedince informováni.
Z. Paulíková
(Zpravodaj Pudl klubu, č. II/93)